![]() |
Cíle záchranné stanice: 1) Zimní období - záchrana
oslabených ježků, kteří by toto období nebyli sami schopni přežít.
2) Celoročně - záchrana zraněných ježků.
Kontakt: Český svaz ochránců přírody
záchranná stanice "Bodlinka"
Děčínská 320
407 22 Benešov nad Ploučnicí
Česká republika
mobil: (+420)
604 546 277
e-mail: csop.ben@seznam.cz
Spolupráce: 1) se Správou Chráněné krajinné oblasti České středohoří
Litoměřice
2) s Městským úřadem Benešov nad Ploučnicí,
s komisí cestovního ruchu a ochrany životního prostředí
3) se Základní školou Benešov nad Ploučnicí
4) s ostatními složkami ČSOP
5) připravuje
se spolupráce
s ochranáři v Heidenau
další fotografie...
Ježek je savec z řádu hmyzožravců. Ježci žijí na zeměkouli již statisíce let. Ve skutečnosti patří hmyzožravci mezi nejstarší dochované savce, jejichž fylogenetické stáří se počítá na desítky milionů let. V České republice žijí dva druhy ježků, které se od sebe liší jen nepatrně. V naší lokalitě se můžete setkat s oběma druhy.
(latinsky Erinaceus europaeus Linné, 1758 ) obývá celé Čechy a západní Moravu a Slezsko. Jeho tělo pokrývají většinou stejnosměrně uspořádané a pravidelně tmavobílé pruhované ostny. Výrazná je tmavá, brýlím podobná kresba na obličejové části.
(Erinaceus concolor Martin, 1838 nebo také Erinaceus roumanicus Barret -
Hamilton, 1900) žije na Slovensku, Moravě a ve Východních Čechách. Ostny na těle
jsou většinou jakoby rozházené, trčí na všechny strany a nepravidelné je i
jejich pruhování (kroužkování). Černá maska na obličeji téměř chybí.
Ve východních Čechách a na západní Moravě se tedy areály obou druhů silně překrývají.
Dále budeme popisovat oba druhy společně, rozdíly ve způsobu života mezi nimi
nejsou velké. Po jarním probuzení v březnu až dubnu (podle nadmořské výšky
lokality, počasí, celkové tělesné kondice zvířat i - jak jsme již řekli - podle
druhu) se ježci po rychlé obnově sil sdruží po předchozích bojích samců do párů
a páří se. Asi po pětitýdenní březosti porodí samice průměrně 3-9 mláďat, která
jsou holá, ale ostny (tedy přeměněné chlupy) jsou již pevně založeny pod
pokožkou a během několika hodin či dní po porodu se objeví na povrchu. Tyto bílé
ostny jsou po několika dalších dnech doplněny dalšími, definitivními. Ježčí
mláďata se rodí asi 10-20 g těžká a jsou slepá; prohlédají asi po čtrnácti dnech
života. Samice je několikrát za den i noc kojí (později již méně často) a to asi
3-5 týdnů. Teprve potom vycházejí mláďata z pelechu a začínají přijímat normální
potravu. Ta se u ježků skládá převážně z masité složky (zejména u ježka
východního), tedy z hmyzu, červů, měkkýšů, náhodně i z ptačích vajec, drobných
hlodavců, pokud je naleznou. Rostlinnou stravu přijímá ježek jen omezeně, ale v
zásadě ji neodmítá. Známé - i když spíše výjimečné - jsou i boje, ježka s hadem,
mnohdy i s jedovatou zmijí, proti jejímuž jedu není ježek zcela imunní a brání
se převážně jen svou obratností. Zabitý had je pak pozřen. Asi za dva měsíce po
narození vymění mladí ježci mléčný chrup (narůstá jim asi 3 týdny po porodu) se
definitivních ostrých 36 zubů. Někdy (hojněji u ježka východního), se ježci páří
podruhé a samice pak někdy až i v srpnu rodí další mláďata. Často je obtížné
rozhodnout, jedná-li se o opožděný první či již o druhý vrh. Pohlaví lze odlišit
ihned po narození. Pochva samiček leží kraniálně od řitního otvoru, penis samců
se nachází uprostřed břicha. Varlata samčích zvířat leží i v dospělosti
v dutině břišní.
Mladí ježci se drží až do podzimu s matkou, někteří ale opouštějí rodinu již
šestý týden, tedy po výměně bodlin, někdy (zejména u ježka východního) i
společně zimují. Dospělý samec se o rodinu nestará a žije samotářsky. Z toho
důvodu nelze ani při umělém zimování umísťovat několik ježků do jednoho úkrytu.
Jeho lovné teritorium, které si značí trusem, má rozlohu asi 10 hektarů.
Dokáže se do něj vrátit (je-li odtud odnesen) až ze vzdálenosti několika
kilometrů. Ježci dobře plavou i šplhají.
Ježci jsou noční či soumračná zvířata (to ale znamená, že bychom se s nimi
nemohli výjimečně potkat i přes den), a orientují se převážně čichem a sluchem.
Denní dobu přespávají v ledabyle budovaných úkrytech pod pařezy, v hromadách
listí nebo roští (proto tyto hromady těsně před zimou již nelikvidujte), v
dřevnících, dírách po vývratech a pod. Dožívají se až deseti let, ale to pouze v
zajetí, v přírodě zpravidla jen tří až šesti roků. Mláďata jsou schopna
rozmnožování po roce života. Přirozených nepřátel nemá ježek mnoho, snad jen
naše největší sova, výr si ho po této stránce oblíbil a tak na leckterém výřím
hnízdišti můžeme nalézt během roku mnoho ježčích pozůstatků. V každém případě
ztráty způsobené lidmi (vypalování trávy a starého listí, ve kterém uhoří mnoho
zvířat, automobilismus a používání chemických látek v zemědělství, jejichž
jedovaté složky se hromadí zprvu ve hmyzu a posléze tím víc ve tkáních ježků,
kteří se tímto hmyzem výlučně živí jsou neskonale vyšší. Slušelo by se ještě
říci, že jako hmyzožravec je ježek i velice užitečným živočichem, ale ochranáři
by se neměli snižovat k podobnému hodnocení zvířat na základě jejich mimovolných
vztahů k lidskému hospodářství. Ježci se přirozeně živí jak "škodlivým" tak i
"užitečným" hmyzem (ani o hmyzu se tato formulace nedá použit ; škodlivost
některých hmyzích druhů jsme si sami způsobili svým krátkozrakým a přírodě cizím
hospodařením), živili se jím ostatně již miliony let před tím než lidi napadlo
zakládat obilné monokultury a potom cejchovat jednotlivé tvory podle vztahu k
nim.
Velmi důležitým obdobím ježčího života je hibernace čili zimování. Zimní
spánek, do kterého ježci - jako jediní z našich hmyzožravců - upadají, je
složitým jevem závislým nejen na vnějších podmínkách (např. na počasí), ale
zejména na vnitřních dispozicích organismu - někteří ježci pobíhají ještě v
době, kdy jiní již dávno spí. Na podzim přijímají ježci usilovně potravu
(spotřebují až 70 g za noc) a tuk se jim hromadí zejména v hřbetní části těla.
Aby byla určitá záruka, že zimní období ve svých úkrytech v norách vystlaných
listím či travou nebo jen v kupách listí - přežijí ve zdraví (vždyť údajně asi
až 70 % mláďat nepřežije první rok života, t. j. včetně hibernace), je nutné,
aby jejich celková tělesná váha mláďat dosáhla minimálně asi 700 g (u ježka
východního o něco méně). Takto vykrmený ježek (dospělý může vážit až 1 400 g) se
při poklesu venkovní noční teploty pod asi -6° C uloží do pelechu a během
několika dní se jeho tělesná funkce, tedy tepová a dechová frekvence a tělesná
teplota, pronikavě sníží na zlomek letního stavu, tedy na cca 20 tepů, 6 vdechů
za minutu a na 5° C, což by měla být i ideální teplota ježčího zimoviště.
Někteří ježci (zejména západní) takto v horách uléhají již v září, jiní, zejména
východní, mohou být čilí i v teplém prosinci ; za výjimečně mírných zim nemusí
určití jedinci hibernovat vůbec. Ježci nespí tvrdě a nepřetržitě celé zimní
období, občas se probouzejí a to z vnitřních, fyziologických důvodů nebo když
okolní teplota buď stoupne nad 10° C (na jaře) nebo - což je mnohem horší - když
teplota uprostřed zimy drasticky klesne. Případně, když ježkovi - byť i nechtěně
- zničíme či odkryjeme jeho zimní úkryt. Tehdy, aby nezmrzl, se ježek za velkého
výdaje energie probudí a čelí chladu bdělý. Většinou při tom dojde k tak silnému
vyčerpání tukových zásob (za zimu spotřebuje ježek pětinu své váhy na udržení
minimalizovaného chodu svého organismu), že ježek, pokud se mu nedostane lidské
pomoci, tedy potravy, zahyne. Takových ježků, kteří pobíhají uprostřed zimy,
bychom se rovněž měli ujmout. Ježci, nalezení na sněhu a stočení do koule,
bývají zpravidla již zmrzlí.
Početnost a úmrtnost ježčí populace Je předmětem četných výzkumů jak
je to s početním stavem ježčí populace v jednotlivých lokalitách. Četnost
populace ježků závisí na podmínkách prostředí. Zásadní vliv na početnost a
úmrtnost ježků mají zdroje potravy, početnost predátorů, klimatické vlivy,
možnosti zimních úkrytů, izolace jednotlivých populací a automobilová doprava.
Lov ježků není v ČR povolen. Ostatní vlivy se podílejí na početnosti a úmrtnosti
populace ježků v malé míře. Početnost populace je na jedné straně dána
schopností reprodukce a na druhé straně množstvím úhynů (mortalita). Reprodukční
schopnost je dána geneticky a je ovlivňována potravní nabídkou, izolací populace
a méně klimatem. Mortalita je ovlivňována nejvíce automobilovou dopravou, zimním
úhynem ( nedostatečný úkryt, nedostatečná zásoba energie, zimní klima a ztráty
energie ) a predátory, méně pak vlastní nemocností.
Pokusy se sledováním ježků ukázaly, že
početnost ježků je přímo závislá na hojnosti potravy a početnosti jezevců. Tyto
dva faktory prostředí ovlivňují početnost ježků cca z 44 %. Mortalita a izolace
populace má vliv na početnost ježčí populace z 39 %. Výrazný je sezónní rozdíl v úmrtnosti. V zimě
je úbytek dospělých a stejně tak mladých ježků průměrně 33 %. V létě je
zjištěn úbytek 15 % dospělých ježků a uhynulá mláďata jsou nalézána zejména na
silnicích. S politováním lze konstatovat, že je celá řada agresivních řidičů,
kteří ježky usmrcují úmyslně, hřeší na to, že je zde velice těžké dokazování.
Nedostatek potravy, krytu a příp. nemocnost přivádí v
některých případech ježky do lidských útulků.
K oslabení dochází
často u mláďat, která ztratila matku ( např. úrazy automobily ) a nepřijala
dostatečné množství protilátek s mateřským mlékem. V této skupině jsou i
zvířata, u kterých příčina úhynu nebyla zjištěna. Např. v literatuře popisovaný
výskyt virových infekcí (herpesvirová hepatitida) nebyl doposud v České
republice diagnostikován. Bylo by naivní očekávat, že každý ježek se dá
zachránit. Na úhynu se podílí celá řada faktorů od bakteriálních onemocnění přes
onemocnění vlivem parazitů, například plicní a střevní červivost a další,
poraněním automobily, pokousáním psy a otravami konče (otravy moluskocidy -
látkami na hubení měkýšů atd.).
Na základě dosavadních zkušeností s přezimováním ježků a studie literatury,
která se touto problematikou zabývá, je možno doporučit obecný postup, kterým je
třeba péči o ježka zahájit.
a) ZVÁŽIT JEŽKA. Váha ježka je základní a objektivní informací o
zdravotním stavu a stupni vývoje zvířete. I když se údaje u jednotlivých autorů
poněkud liší, obecně lze říci, že ježky s tělesnou hmotností kolem 700 g je lépe
ponechat v jejich přirozeném prostředí.
b) SPOJIT SE S PRACOVNÍKY ČESKÉHO SVAZU OCHRÁNCŮ PŘÍRODY. Ježek je
chráněný druh a pouze ČSOP byla udělena výjimka, na jejímž základě je
přezimování ježků legalizováno po právní stránce. Cílem je rovněž získání
důležitých informací o biologických potřebách ježků a tak předejít chybám a
omylům.
c) ODEBRAT VZORKY TRUSU K PARAZITOLOGICKÉMU VYŠETŘENÍ. Podle místních
možností zajistit vyšetření trusu na specializovaném parazitologickém
pracovišti.
d) ZAJISTIT LÉČBU PROTI VNITŘNÍM I VNĚJŠÍM PARAZITŮM. Z dlouholetých
parazitologických výzkumů je zřejmé, že většina ježků přijatých do péče je
postižena různě silnými invazemi vnějších a vnitřních parazitů. Léčbu je proto
vhodné zahájit bezprostředně po přijetí ježka Jestliže je zajištění
parazitologického vyšetření trusu komplikované, nebo nemá specializované
parazitologické pracoviště dostatečnou kapacitu, je vhodné první vyšetření
vynechat a zaměřit se raději na vyšetření vzorků tři týdny po léčbě, která
slouží ke kontrole úspěšnosti zákroku.
Klinické vyšetření ježka Základním zdrojem informací o ježkovi jako
pacientu jsou anamnestické údaje, které uvádí "chovatel". Významná informace je
popis chování ježka v době nálezu. Ježci, nalezení na okraji komunikací, mohou
být zranění, přičemž zranění nemusí, být zevně viditelné.
Důležitými údaji je místo nálezu a denní doba nálezu, ježci zastižení v ranních a večerních
hodinách, tj. v době jejich přirozené aktivity, jsou pokládáni za prognosticky
příznivější (Poduschka, 1979), Ježci nalezeni za plného denního svitu na
okrajích polí a v zahradách mohou být otráveni celou škálou pesticidů. Pro
posouzení prognózy jsou významné i projevy obranných reakcí.
Při vlastním vyšetření si všímáme chování ježka; zdravý jedinec se v neznámém
prostředí zpravidla zavine.Šetrné uchopení pánevních končetin oběma rukama,
jejich povytažení dozadu a pozvednutím ježka tak, aby hrudní končetiny zůstaly
na podložce, zpravidla zabrání zavinutí zvířete. Tato pozice nám umožní vyšetřit
břišní krajinu a určit pohlaví zvířete. Známky zdraví jsou lesklé nezapadlé oči,
vlhký nos a ihned reagující tonus bodlin. U nemocných zvířat jsou oči zapadlé,
nedostatečně obranné reakce, znečištění okolí nozder hnisavým výtokem a snížený
tonus bodlin.
Přetrvávající kožní řasa, kterou vytvoříme povytažením kůže za bodliny,
svědčí o dehydrataci zvířete. Základní objektivní informací o zvířeti zůstává
jeho váha. Zjištění tohoto údaje má význam pro posouzení výhledu úspěšnosti
léčby a odchovu i v dalším období. Prohlídkou povrchu těla zjišťujeme stupeň
invaze zevních parazitů. Kromě blech, klíšťat a roztočů se můžeme setkat i s
mušími larvami.
Mouchy kladou vajíčka do ran, zevních zvukovodů a do okolí řitního otvoru,
znečištěného průjmovými výkaly. Je-li třeba provést důkladnější vyšetření, které
znemožňují obranné reakce zvířete, je možné ježka medikamentózně zklidnit. Tento
způsob vyšetření má význam zejména při podezření na zlomeniny a ošetření ran v
místech, která jsou po zavinutí ježka nepřístupná.
Celkové vyšetření doplňujeme zpravidla parazitologickým vyšetřením vzorků
trusu. Lze provést i vyšetření bakteriologické, hematologické, biochemické a
případně rentgenologické. Opakované vyšetření trusu na přítomnost endoparazitů
je nutné, protože účinnost většiny antiparazitik proti larválním stádiím
helmintů je nedostatečná. Většinou je nutno léčbu opakovat. K zlepšení kondice
oslabených ježků.
Virové choroby
Vzteklina
V České republice nebyl případ vztekliny ježka zjištěn (Národní referenční
laboratoř pro vzteklinu pro ČR, SVÚ Liberec).
Herpesvirová infekce
Herpesvirová infekce u ježků s fatálním průběhem byla zaznamenána a potvrzena
příslušným laboratorním vyšetřením ve Švédsku. (Widén a kol.,1996)
Bakteriální choroby
Salmonelóza
Bakteriální onemocnění zažívacího traktu je způsobováno nejčastěji zárodky
Salmonella enteritidis a Salmonella typhimurium (Isenbügel, 1976). Onemocnění se
může vyskytovat jako septikémie ve smíšené infekci, nebo jako latentní infekce
bez klinických příznaků onemocnění. V daném případě je nutno mít na zřeteli ev.
možnost onemocnění člověka. Infekci je možno zabránit důsledným dodržováním
základní hygieny.
Pasterelóza
Pasteurella multocida a Bordetella bronchiseptica způsobují u ježků bakteriální
onemocnění plic.
Pseudotuberkulóza
způsobuje onemocnění neurčitého klinického obrazu, spojené s vyhubnutím zvířat a
celkovou slabostí.
Leptospiroza
Byly izolovány jednak zárodky a zjišťovány protilátky.
Plísňová onemocnění
Dermatomy
Kožní změny vyvolané plísněmi rodu Trichophyton a Mikrosporum se vyskytují na
různých místech těla zejména u oslabených zvířat.
Endoparazitózy
Kokcidie
Kokcidióza patří k protozoárním onemocněním, v klinické podobě s letálním koncem
se u ježků vyskytuje poměrně vzácně. Motolice (Trematoda). Motoličnost není u
ježků zjišťována příliš často. Při silné invazi má však onemocnění bez včasného
zásahu většinou letální průběh. Původce Brachylaemus erinacei měří 0,5 až 1 cm.
K nakažení motolicemi dochází pozřením invadovaných hlemýžďů, kteří obsahují
vývojová stádia motolic, metacerkarie. Klinické příznaky jsou častý neklid,
nechutenství, pokles hmotnosti, kašovitý trus s příměsemi krve a anemie.
Tasemnice (Cestoda)
Tasemnice nejsou u ježčí populace příliš častým parazitem Specifickým druhem
parazita je tasemnice ježčí - Rodentolepis (syn.Hymenolepis Vampirolepis)
Hlístice (Nematoda)
Crenosoma striatum - velmi důležitý, druhově specifický parazit respiratorního
aparátu ježků. Ježci se invadují požíráním mezihostitelů, jimiž jsou slimáci a
hlemýždi. Klinické příznaky onemocnění touto parazitozou jsou suchý kašel,
hlasitý dech s přidatnými šelesty a dyspnoe spojená s poklesem váhy. Někdy je
zjišťován hnisavý výtok z nosu a konjunktivitis. Diagnózu lze stanovit na
základě klinických symptomů a parazitologického vyšetření trusu. Podle různých
autorů se jedná o druhého nejrozšířenějšího parazita u ježků s prevalencí
pohybující se kolem 30%. Terapie : Schichtová (1985) doporučuje léčbu
Mebendazolem v dávce 10-20 mg/100 g ž. hm. tj. 100-200 mg/kg živé hmotnosti po 5 dní do
krmiva. Dobré výsledky byly dosaženy Levamisolem v dávce 20 mg/kg živé hmotnosti, Lze
rovněž použít Fenbendazol (Panacur, Fenbion ) v dávce 50 mg na kg živé váhy po 5 dní. Matevský (1987) doporučuje Ivomec inj. v dávce 0,4 mg/kg živé hmotnosti v podkožní
injekci.
Capillaria spp
U ježků byly popsány tři druhy. Capillaria aerophila parazitující v plicích a
Capillaria erinacei a Capillaria ovoreticularis parazitující v jícnu žaludku a
střevě. Capillaria aerophila sp. - hlístice parazitující v plících ježků.
Klinicky se parazitoza projevuje rachotivým dechem, kašlem, výtokem z nosních
otvorů a zhoršením celkového zdravotního stavu. Silné invaze způsobují u mladých
zvířat zaostávání ve vývoji a nízké váhové přírůstky. Často dochází ke smíšené
invazi s Crenosoma sp. Diagnosa se opírá, kromě klinických symptomů, zejména o
parazitologické vyšetření trusu.
Capillaria erinacei a Capillaria ovoreticularis
Capilarie parazitující v zažívacím traktu ježků reprezentují výše uvedené druhy.
Parazitoza může probíhat bez klinických příznaků při slabé invazi parazitů. Při
silných invazích zjišťujeme řídký trus, příměsi hlenu v trusu až profuzní
průjem. Nastupuje dehydratace, kachexie a anemie. Bez léčby končí zpravidla
úhynem. Ohrožena jsou zejména mláďata. Diagnosu stanovíme na základě
parazitologického vyšetření trusu. Spiruridae
Z nematod se setkáváme v zažívacím traktu ještě se dvěma druhy Jsou to
Physaloptera clausa a Gondylonema mucronatum (Versluys, 1975).
Vrtejši (Acanthocephala)
Versluys (1975) popsal několik druhů vrtejšů, parazitujících u ježků.
Ektoparazitózy
Muší larvy (Myiasis)
Muší larvy se vyskytují zejména u oslabených a zraněných jedinců.
Blechy (Siphoneptera)
Blecha ježčí (Archeopsylla erinacei) bývá zjišťována ve značně početných
invazích.
K hubení ektoparazitů se osvědčil Arpalit spray 1%, Bolfo spray, Tiguvon (fenthion
kdy aplikujeme jednu kapku na 100g hmotnosti do oblasti na zátylku.
Antiparazitikum Ivomec, který používáme k hubení oblých červů, má dobrou
účinnost i na ektoparazity.
Klíšťata (Ixodidae)
S klíšťaty se setkáváme u ježků po celý rok, nejčastěji ale v dubnu, květnu a v
pozdním létě. Početná invaze těchto parazitů může způsobit kromě lokálních
zánětlivých změn i anemii. V naší oblasti (Benešov nad Ploučnicí a Dolní
Habartice) je pravidelně po řadu let největší výskyt klíšťat ve lese na
Sokolském vrchu nad Benešověm n/Pl.
Zákožky (Acarina)
Nejčastěji se setkáváme se zákožkami druhů Demodex erinacei, Caparina tripilis,
Sarcoptes sp. a Notoedres cati. Zákožky způsobují krustovité změny, nejčastěji
na kůži hlavy, kolem uší, ale mohou se vyskytnout i rozsáhlá místa s vypadáváním
bodlin. Diagnostikovat prašivinu lze na základě mikroskopického vyšetření
seškrabu změněných míst. U všech parazitárních onemocnění je nejdůležitější
prevence. V případě zjištění jakéhokoliv pozitivního parazitologického nálezu je
nutno zvířata podrobit odpovídající terapii. Prostorové oddělení chovaných ježků
má nejenom protinákazový ale i etologický význam.
Rány
Ošetření ran provádíme podle běžných zásad jako u ostatních zvířat.
Vypadávání bodlin
Vedle vypadávání bodlin v důsledku svrabu může být tato porucha podmíněna rovněž
nedostatkem vitamínů a stopových prvků. Léčebně podáváme vitamín A a H.
Poruchy pohybového aparátu
Kromě poruch, které mají pozitivní rentgenologický nález, se setkáváme též s
tzv. ochrnutím ježků bez zjevné příčiny. Isenbübel (1985) popisuje změny ve
svalovině pánevních končetin zánětlivého původu a degenerativní změny na
nervosvalových ploténkách. Periferní nervy nevykazují změny zánětlivého původu,
ale degenerace a sníženou aktivitu enzymů podílejících se na přenosu nervového
vzruchu. I když geneze tohoto onemocnění není ještě uspokojivě objasněna,
předpokládá autor možnost toxického poškození moluscocidy. Pouze u 15 % ježků se
toto onemocnění podařilo vyléčit aplikací vitamínů skupiny B.
Onemocnění zažívacího aparátu neinfekčního původu
Zubní kámen
U starších zvířat a u zvířat krmených delší čas nevhodnou potravou se můžeme
setkat s paradentozou a zubním kamenem.
Dystrofie (degenerace) jater
Poškození jater je jednou z nejčastějších příčin úhynu ježků (Timme, 1980).
Tuková degenerace jater může vyústit ve spontánní rupturu. Tento stav popisuje
Saupe (1987) jako důsledek příliš energeticky bohaté krmné dávky. Toxické
poškození jater, jak se s ním setkáváme u ostatních savců, není v literatuře
uváděno (Saupe, 1987). Jako preventivní opatření je třeba zkrmovat dostatek
balastních látek.
Enteritis
Nespecifický zánět střeva, u něhož byl vyloučen parazitární a bakteriální původ,
se vyskytuje zpravidla jako důsledek dietetické chyby. Klinicky zjišťujeme
průjem, někdy v chronickém stádiu. Mimo jiných dietetických chyb je jako příčina
uváděno zkrmování neředěného mléka pro mladé ježky. Léčby je zpravidla
symptomatická, odvar z dubové kůry, hořký čaj, živočišné uhlí. Rovněž je možné
použít antidiarhoicum Reasec kapky, v dávce 1 kapku pro toto 3x denně. S výhodou
lze využít probiotika určená pro malá zvířata.Je třeba vždy zvážit možnost
bakteriální komplikace.
Chirurgie a anestezie
Z chirurgické problematiky se týká ježků pouze ošetření ran a zlomenin.
Základním předpokladem je kvalitní anestezie a respektování anatomických a
fyziologických zvláštností druhu. 0šetření zlomenin je u ježků možné pouze
hřebováním;
Při léčbě fraktur velkých kostí je možno využít Kirschnerových drátů jako
intramedulárních hřebů (Isenbügel, 1985). Tendence ran k hojení je dobrá.
Schichtová (1985), Svobodník (1988) doporučují k anestezii ježků shodně Ketamin
v dávce 20-40 mg/kg ž. hm. Svobodník (1988) doporučuje Hellabrunskou směs v
dávce 0,2 ml/kg i. m. Green a Svobodník (1988) vedl u ježků narkózu v trvání
60-90 minut Pentobarbitalem podaným intraperitoneálně v dávce 40 mg/kg. živé hmotnosti.
(podle Isenbügela, 1987)
tělesná teplota | 35 - 37oC |
počet tepů | 180 - 200/min. |
počet dechů | 40 - 50/min. |
fyziologická hranice věku | 8 - 10 let |
hmotnost dospělých zvířat | 1100 - 1400g |
zubní vzorec | 3 1 3 3 |
2 1 2 3 |
Hematologické údaje
Hematokrit 36 | 38,5% |
Hemoglobin 12,0 | 13,2 g/100 ml |
Erytrocyty 7,03 | 7,64.106/ul |
Retikulocyty 8 | 14% |
Trombocyty 230 | 430.103/ul |
Leukocyty 6,3 | 9,6.103/ul |
Neutrofilní granulocyty 1,6 | 2,8.103/ul |
Eosinofilní granulocyty 0,36 | 2,4.103/ul |
Basofilní granulocyty 0,096 | 0,45.103/ul |
Monocyty 0 | 0,084.103/ul |
Lymfocyty 3,72 | 6,14.I03/ul |
Celková bílkovina v krev. séru 51 | 72 g/l |
Močovina 13,3 | 15,0 mmol/l |
Sodík 132 | 138 mmol/l |
Draslík 3,6 | 5,1 mmol/l |
Vápník 2,0 | 2,3 mmol/l |
Fosfor anorganický 2 | 3,8 mmol/l |
Péče o ježka v domácnosti, není-li možnost je
předat do péče naší či jiné stanice.
Ježčí kojenci
Nikdy neodebírejte mláďata, která ještě vodí samice. Nejvhodnější je přikrmovat
celou rodinu venku. Zvýší se tím naděje, že se podaří dosáhnout včas potřebné
váhy, kterou potřebují na přezimovaní venku. Nejvhodnější je potrava uvedená u
ježků 250 gr. váhy. Mohou to být ale i netučné a nekořeněné zbytky jídla. Ne
mléko! Jsou ovšem případy, že matka uhyne. Tito osiřelí ježci často váží 30 - 50
gr., ale i tak je možno se pokusit o jejich záchranu. Je to práce časově
náročná, mláďata se musí krmit každé tři hodiny a to i v noci. Musí být hlavně v
teple.
Krmení
Dětská instantní mléčná rýžová kaše Milupa, nebo Ballú, která se koupí v každé
lékárně. Upravuje se podle návodu, jen se musí více naředit, aby se dostala do
kapátka, nebo stříkačky. K ředění je nejlépe použít slabý fenyklový čaj, mírně
přislazený medem. Takto se mláďata krmí do váhy 100 gr. Tato kaše se podává dál,
ale již bezmléčná a rozmixuje se do ní kousek masa z kočičí konzervy Whiskas.
Příjem mláděte
Při normálním podzimním počasí se ježci přijímají do péče počátkem října.
Rozhodující je váha.
Říjen: v první polovině se přijímají ježci do váhy 200 gr. V druhé
polovině do váhy 350 gr.
Listopad: od váhy 350 gr.
V tomto měsíci v přírodě váhu, která by mu stačila k přežití /650 - 700 gr./ již
z časových důvodů a nedostatku potravy nezíská.
Ošetření mláděte
Ježka, kterého přinesete domů důkladně prohlédněte. Použijte rukavice.
Zjistíte-li zevní poranění, ošetřete běžným způsobem. Pokud má klíšťata,
odstraňte je pinzetou. Téměř všichni ježci mají blechy. Odblešení není nijak
náročné a je zbytečné mít z nich obavy.
Velmi malé ježky, nebo ty, kteří jsou ve špatném tělesném stavu, nestříkejte!
Podržte je nad nádobou s vodou a kartáčujte. Nenamáčejte je !
Postříkáme Arpalitem 1% nejdříve břicho /rukou chráníme ježkovi hlavu a oči/,
jakmile se svine, ošetříme hřbet. Nyní jsou k dostání i jiné přípravky /Frontline/.
Ježek se váží jednou týdně, protože to je základní ukazatel jeho zdravotního stavu. Měl by přibývat 50 - 70 gramů týdně. Po zvážení nechte ježka proběhnout a přesvědčete se zrakem, nemá-li potíže s chůzí. Důvodem mohou být přerostlé drápky.
Důležité upozornění! Každý ježek, který je přijmut do domácí péče musí být ošetřen veterinárním lékařem, který mu dá lék proti vnitřním parazitům. Je to nutné pro jeho úspěšné přezimovaní.
Ubytování
Ježčí ubytovací prostor se musí skládat ze dvou částí: výběhu a v něm umístěné
kryté ložnice.
Mláďata do 300 gr. potřebují teplotu, měřeno u země 19° C, těžším ježkům stačí
15° C.
Ježek je samotářské zvíře, potřebuje samostatný prostor. Tím nedochází ke
stresovým situacím.
Potrava
Ježek je hmyzožravec. V jeho jídelníčku musí převládat masitá potrava. V zajetí
se však nekrmí žížalami nebo šneky, obsahují často zárodky vnitřních parazitů.
Tak jako při ubytování, tak i při podávání potravy rozhoduje váha ježka.
Osvědčilo se podávání stravy, jaká se podává domácím kočkám či malým psům
(masitá strava a granule).
Zde uveřejněné informace jsou výsledkem činnosti celé řady stanic, nemá smysl objevovat již objevené, ale pokročit v znalostech dále...